ROHOnoviny 1.
Před pár lety jsem se pokusil v této rubrice poskytovat průběžné informace ze života lidu leteckého v Rohozci. Mé úsilí však časem vyhaslo - asi není důležité teď pátrat, proč. Ale našel se člověk, který je schopen a ochoten občas poskládat slova v text, ono to má hlavu a patu a je to příjemně čtivé. Přečtěte si prvotinu. Děkuji za to a těším se na další. Jirka Milý7. února 2025
Líba H., ukecaná úča
O letadlech toho zas tak moc nevím. I když se v nich moc ráda nalézám. No, vlastně nejraději pokud za kniplem sedí jeden pán, který je už více než 52 let mým manželem.
Letiště, odkud vzlétáme, se nalézá na velice pěkném místě. A hlavně, je tam super parta nadšenců zapálených pro létání. Nejen pro létání. Já jsem je trochu prokoukla. Oni ti kluci, jakkoliv jsou staří, docela vítají, když se na nějakém éru objeví problém, samozřejmě nejlépe na zemi. To se v tu chvíli všichni shluknou kolem nemocného letadýlka, často s nějakým nářadím v ruce. Vypadá to jako tým chirurgů nad pacientem. Soustředěný výraz, řeší se závažný problém. Zatím vždy vyřešili, buď pacienta vyléčili sami nebo churavějící letadýlko předali do rukou fundovaným odborníkům.
Jak už jsem zmínila, kluci si rozumí. Dalším bonusem je, že si rozumíme i my, holky, které s těmi kluky sdílíme dobré i zlé v našem životě. Necháváme je trávit jejich šťastné chvilky na letišti, buď tam býváme s nimi a nerušíme je, nebo jim dáme vycházku s pohyblivým návratem domů. Známe to: Kdo si hraje, nezlobí.
Tento čtvrtek jsme se všichni, kdo mohli, sešli v hospůdce blízko našeho letiště. Na pořadu dne byly jednak věci nezbytné - zaplatit příspěvky, zhodnotit, zda stávající finance v minulém roce proudily správným směrem a stanovit, kam půjdou v období budoucím, poté jsme si zavzpomínali. K tomu nám vydatně pomáhala technika. Žádné kolování fotografií, díky ní jsme si mohli všichni na plátně nad fotkami společně zavzpomínat. Jenže čas byl neúprosný, vycházky skončily. Ale nezoufáme, jaro se blíží!